Jdi na obsah Jdi na menu
 


narkotika

21. 1. 2011

 

Narkotika

 

 

 

            Jistě poznáte scénu z konce druhé kapitoly Nového Měsíce. Odlišných je jen několik řádků. V prvním návrhu Carlisle Bellu omylem ,,zdrogoval“  léky proti bolesti a ona na ně měla neobvyklou reakci.

 

            Proč byla tato část vystřižena? Zaprvé, mí nakladatelé se domnívali, že je tam špatná nálada (chtěla jsem to všechno obrátit v žert). Zadruhé si mysleli, že Bellina reakce není realistická. V tom je vtip, protože tenhle příběh je založen na opravdové životní zkušenosti. (ne mojí, tentokrát)

 

 

 

 

 

    Zhroutila jsem se zpátky na polštář, těžce se mi dýchalo a točila se mi hlava. Ruka už mě nebolela, ale nevěděla jsem, jestli to způsobily léky proti bolesti nebo ten polibek. Něco se mi vybavilo v paměti, ale nedokázala jsem to přesně pojmenovat.

   ,,Promiň“ řekl, také bez dechu. ,,To už jsem přehnal.“

   K mému vlastnímu překvapení jsem se zachychotala. ,,Nebuď směšný.“ A znovu jsem se zasmála.

   Zamračil se na mě v té tmě. Jeho pohled byl vážný. Bylo to hysterické.

   Zakryla jsem si pusu rukou, aby Charlie neslyšel můj smích.

   ,,Bello, měla jsi už Percoced někdy předtím?“

   ,,Myslím, že ne“ zasmála jsem se. ,,Proč?“

   Obrátil oči v sloup a já jsem se pořád nemohla přestat smát.

   ,,Co tvoje ruka“

   ,,Necítím ji. Pořád ji tam ještě mám?“

   Povzdychl si, když jsem se znovu zachychotala. ,,Zkus usnout, Bello.“

   ,,Ne, chci abys mě ještě jednou políbil.“

   ,,Pokoušíš mojí sebekontrolu.“

   Zahihňala jsem se. ,,Co tě láká víc, moje krev, nebo moje tělo?“ Ta otázka mě znovu rozesmála.

   ,,Obojí stejně.“ Proti své vůli se zasmál. ,,Nikdy jsem tě neviděl takhle vysmátou. Jsi dost zábavná.“

   ,,Nejsem vysmátá.“ Snažila jsem se skrýt další uchychtnutí, abych to potvrdila.

   ,,Vyspi se.“ navrhl.

   Uvědomila jsem si, že ze sebe dělám blázna, což nebylo neobvyklé, ale pořád dost trapné, tak jsem se ho snažila poslechnout. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela oči. Jen občas mi ještě uniklo drobné uchychtnutí. To se ale stávalo pořád méně často, jak mě drogy uklidňovaly až do úplné nevědomosti.

 

 

 

 

 

 

* * * * *

 

 

 

   Ráno jsem se cítila absolutně příšerně. Ruka mě pálila a bolela mě hlava. Edward řekl, že mám kocovinu a místo Percocedu mi doporučil Tylenol, než mě uvolněně políbil na čelo a vyskočil z mého okna.

   Nemohla jsem si nevšimnout, že jeho výraz byl uhlazený a vzdálený. Obávala jsem se závěru, ke kterému došel, když v noci pozoroval jak spím. Úzkost ještě zhoršila bušení v mé hlavě.

   Vzala jsem si dvojitou dávku Tylenolu a hodila lahvičku Percocedu do koše v koupelně.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář