PŮLNOČNÍ SLUNCE...TWILIGHT SÁGA

Zatmění. Upravovala, ne psala – když jsemZatmění, měla jsem na očích klapky perspektivy první osoby. Cokoliv, co BellaZatměníZatmění je jen malou, zdánlivě bezvýznamnouZatmění, kde Bella zírá na Bree, posuzujíc ji jako svoji možnou

PŘEDMLUVA

Žádní dva spisovatelé nepracují úplně stejně. Všichni jsme motivováni a inspirováni jinými

způsoby; máme své vlastní důvody, proč s námi některé postavy zůstávají, zatímco jiné mizí

v hromadě nedokončených vyřazených spisů. Já osobně jsem nikdy nepřišla na to, proč některé

moje postavy začnou samovolně ožívat, ale vždycky jsem ráda, když se to stane. O těchto

postavách se píše nejsnadněji, a tak se právě jejich příběhy stávají těmi dokončenými.

Bree je jednou z těchto postav a je i hlavním důvodem, proč je teď její příběh ve vašich rukou a ne

v bludišti zapomenutých složek v mém počítači. (Další dva důvody se jmenují Diego a Fred.)

O Bree jsem začala uvažovat, když jsem upravovala

psala první koncept

neviděla, neslyšela, necítila, neochutnala nebo neosahala, bylo nepodstatné. Příběh byl pouze

jejími prožitky.

Dalším krokem procesu úprav, byl odstup od Belly a náhled na příběh jako na celek. Z velké části

se na tomto procesu podílela moje editorka, Rebecca Davis, která pro mě měla hodně otázek o

věcech, které Bella nevěděla, a o tom, jak určité části příběhu udělat srozumitelnějšími. Protože

Bree je jediná novorozená, kterou Bella uvidí, tíhla jsem hned k její perspektivě, když jsem

zvažovala, co se dělo v zákulisí. Začala jsem přemýšlet o životě ve sklepě s novorozenými a o

lovení tradičním upířím stylem. Představila jsem si svět, jako ho chápala Bree. A bylo to snadné.

Bree byla od začátku jasnou postavou a někteří její přátelé začali bez námahy ožívat s ní. Obvykle

to u mě funguje takhle: začnu psát krátkou osnovu děje určité části příběhu a skončím

sepisováním dialogů. Tentokrát jsem se přistihla, že místo osnovy píšu den ze života Bree.

Psaním o Bree jsem poprvé vstoupila do role vypravěče, který byl ‘opravdovým‘ upírem - lovcem,

monstrem. Skrze její rudé oči jsem pohlížela na nás, na lidi, a najednou jsme byli ubozí a slabí,

snadná kořist, která nebyla důležitá nijak jinak, než jako svačinka. Cítila jsem, jaké to bylo, být

sama, obklopena nepřáteli, neustále ve střehu a nebýt si jistá ničím jiným, než tím, že je můj život

v nebezpečí. Ponořila jsem se do úplně jiného druhu upírů: do novorozených. Život novorozených

byl totiž něco, co jsem nikdy pořádně neprozkoumala – ani když se Bella konečně stala upírkou.

Bella nikdy nebyla takovou novorozenou, jako byla Bree. Bylo to vzrušující, temné a nakonec

tragické. Čím víc jsem se blížila k nevyhnutelnému konci, tím víc jsem si přála, abych

zakončila malinko jinak.

Zajímalo by mě, co si budete o Bree myslet. V

postavou. Z Bellina pohledu žije jen pět minut. A přitom je její příběh tak důležitý k porozumění

celé knize. Když jste četli scénu v

budoucnost, zamysleli jste se někdy nad tím, co tam Bree přivedlo? A když jí Bree zlostně pohled

oplácí, nezajímalo vás, jak pohlížela na Bellu a Cullenovy ona? Pravděpodobně ne. Ale i kdyby ano,

vsadím se, že jste její tajemství nikdy neuhodli.

Doufám, že vám nakonec na Bree bude záležet tak jako mně, i když je to poněkud kruté přání. Víte

proč: neskončí to pro ni dobře. Ale aspoň budete znát celý příběh. A budete vědět, že žádná

perspektiva není nikdy bezvýznamná.

Příjemné čtení,

Stephenie

Zdroj byl net a přoložil to někdo kdo si říká Martini-myslím a děkuji Martinovi - holce-díky