PŮLNOČNÍ SLUNCE...TWILIGHT SÁGA

 Ahoj, máte tady další kapitolku. Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsala, ale hodlám to změnit. Zde se to začne už trochu hejbat. Začátek je trochu nudný, ale myslím, že se to ke konci začne vyvíjet dobrým směrem. Jinak se tento díl odehrává už ve škole!  Přeji příjemné čtení! Ps. Omlouvám se za případné cbyby!

Bella:

V tu chvíli někdo vtrhl k nám. Emmet, vypadal úplně stejně, páni ani trochu se nezměnil, spíž ještě nabil na kráse.

              Slova paniky, které mě v tu chvíli napadla, nebyla ani z poloviny, tak výstižná, jak by to daná situace potřebovala. Po nekonečné vteřině ticha, kterou jsem já promrhala vymýšlením plánu, jak se z toho vykecat a Emmetovým neustálím, lapáním po dechu situaci nakonec převzala Alice.

            „Bello, toto je můj bratr Emmet Cullen, ten nejotravnější, nejnevtipnější,“ při tom slově Emm zavřel pusu a zlobně se na Alici díval,“ nejblbější, nejnevkusněji oblíkaný, můj bratr Emm, ale já ho mám přesto moc ráda.“ Dokončila představování svého bratra, i když zbytečně protože já už jsem ho dávno znala, ale nevěděla jsem, že má rodinu.

            Za ním vběhla do místnosti přenádherná blondýnka, která vypadala jako by právě spadla z nebe na zem, poněvadž vypadala jako anděl, do slova a do písmene. Měla nádherné rovné fair vlasy, její přenádherné nohy vypadali v těch bílých kalotách…skvěle. Na rtech, se ji třpytil třešňový lesk na rty. Jsem si, dokonale vědoma své ženskosti, abych připustila, že ona je kus, který stojí za hřích.

             Pak přišel, nádherný kluk, taky blonďák, postavil se vedle Alici a připravil se ji bránit. Došla jsem k názoru, že je to její Jasper. Ona se nad mým výrazem uchechtla a řekla.

            „Toto je můj manžel Jasper a toto je Rosalie, manželka Emmeta.“ Představila a ukázala.¨       

            „Já tě znám.“ Došel k názoru Emm.

            „Musím,, tě znát, nebo mi jen někoho strašně připomínáš, ale to snad není možné.“ Nechápavě zakroutil hlavou, Rose se na něj s láskyplným pohledem podívala a dala mu mlaskavou pusu na tvář.

             „No… ehm, vzhledem k tomu, že já tě dneska vidím poprvé, bych řekla, že je to ta druhá možnost.“ Zalhala jsem a hned mi ho bylo líto. Jeho obličej se zkroutil do bolestné grimasy.

             Po pěti minutách trapného mlčení se dveře, co vedou ven, otevřeli a v nich stáli dva kluci a z toho jeden blonďák držel za pas krásnou černovlásku, řekla bych Carlisle s Esmé. Nádherný pár.

             Můj zrak upadl na kluka vedle Carlisla…. Edond, alespoň, tak to říkala Alice. Divné jméno, ale jeho nositel stojí za hřích.

Vypadal no… jako bůh. Krásnějšího kluka jsem ještě v životě neviděla. Měl bronzové vlasy, které měl rozježené na všechny světové strany, ale i tak vypadal no… Cool.

„Ahoj všichni, toto je Isabella Marie Swan, je z Itálie a je to má kamarádka, tak se k ní chovejte prosím s úctou.“ Dívala se hlavně na toho Edonda, když mluvila.

„Ahoj, já jsem Edward a toto je můj „otec“ Carlisle a jeho žena Esmé,“ představil se mi ten Edond, vlastně, jak to říkal? Edward? To zní líp. Takže Edward, hmm?

„No tak já jsem Isabell,“ odpověděla jsem slušně. Pak nastala trapná chvíle ticha. Nevím, jak dlouho trvala, ale když jsem měla pocit, že už to déle nevydržím, vzdychla jsem. „No… ehm, ráda jsem vás poznala, ale už budu muset jít, zítra nastupuji do školy, tak se tam možná potkáme.. Alice??“ zeptala jsem se ji.

„Jo, my taky chodíme do školy, samozřejmě,“ uchechtal se. No jasně, že. Vyšla jsem ke dveřím, ještě jednou se na ně VŠECHNY podívala a s posledním „sbohem“ jsem vyšla ze dveří. Nejspíš si mysleli, že je už neslyším, no neslyšela bych je, ale přece jen, mám lepší smysly než obyčejní smrtelníci.

„Alice,“ poznala jsem hlas Edwarda, „ Co tě to nepadlo, nemůžeme se bavit s, s tou, tou holkou.“ Řekl naštvaně. Bodlo mě u srdce, ale nerozuměla jsem tomu… proč??

„Alice, Edward má pravdu je to velice nebezpečné, a co by bylo teprve, kdyby se dozvěděla, pravdu?? Hmm? Co by udělal asi Aro?? Myslíš ty vůbec někdy??  Uslyšela jsem hlas Rosalie. A já jsem se uchechtla. No co?? Vážně mi přišlo absurdní, že by otec zabil své vlastní dítě, k vůli toho, že se dozvědělo pravdu o svém původu!  To jsem, ale neměla dělat, protože to slyšeli i ti upíři a vyšli ven, rychle jsem šlápla na plyn, vytúrovala  motor a rychlostí blesku vyjela od „Domu hrůzy“. Dojela jsem až domů a šla spát.

Ráno jsem se probudila neobyčejně čilá, a abych řekla pravdu, jsem se do té školy i těšila. Asi mi vážně přeskočilo. Nasnídala jsem se a šla se obléci. Vybrala jsem si riflouvou minisukni s kozačkami na malém podpatku a k tomu bílí top se zavazováním na krku. Decentně jsem se nalíčila a rty projela leskem na rty. Rychle jsem se zhlídla v zrdcadle a ujelo mi vydechnutí, dneska mi to slušelo. Vzala jsem si přes sebe ještě černou koženou bundu, zamkla svůj domeček a nastoupila do svého miláčka.

Cestu do školy jsem našla poměrně rychle, nebyla moc velká a ani moc hezká… Zaparkovala jsem své auto smykem na volném místě vedle nějakého volva. Nadechla jsem se a vystoupila. Byla jsem zvyklá na obdivná hvízdání a neslušné pohledy, ale tohle bylo i na mě moc. Najednou mi do cesty skočila rozzářená Alice.

„Ahoj Bello, máš výborný vkus, konečně někdo, pojď ukážu ti sekretariát, je ve vestibulu školy a jak se vůbec máš??“ chrlila na mě otázky.

„No ehm mám se dobře, Alice, díky…za vše!!“dodala jsem. Podívala jsem se okolo a viděla jsem ostatní Cullenovi, jak se na mě soucitně dívají a Edwarda jak se zrovna muchluje s jednou holkou. To jsem nechápala. Vždyť je to upír, to je jeho láska života člověk? A ví o TOM??

„Alice? Ty jsi mi říkala, že všichni jste spárováni až na Edwarda, ale on má holku, ne?“ kývla jsem směrem k párečku předávající si sliny.

„No víš Bello, on nemá holku on je,tak trochu… sukničkář.“ Hlesla. Bylo mi jí líto, zřejmě z toho musí být nešťastná. Chtěla jsem se ještě na něco zeptat, ale už jsme  docházeli k vestibulu.

„Tak tady je to Belo, já už budu muset jít.. ještě mám něco… v plánu s Jasprem, měj se!“ dořekla a klidně bych se vsadila, že kdyby teď mohla byla by červená až na zadku.

Přikývla jsem a šla si vyřídit potřebně s pani Brownovou//sekretářkou.  Nebudu vás zatěžovat co se u paní Brownové dělo, protože to bylo stejné jako na všech ostatních školách. Dostala jsem od ní rozvrh a plánek školy s jesště nějakým kusem papíru, který mi měli podepsat učitelé, aby věděla, že jsem zezanedbala školní docházku, to mi ale do očí neřekla.

První hodinu jsem měla trigonometrii. Já tak nesnáším matematiku! Došla jsem do třídy a jako na povel všichni přítomní vydechnuli a nastalo zase to trapné ticho. Trochu jsem chytal odstín rudé a namířila si to ke katedře. Učitel se na mě díval, jako kdybych byla nějaký anděl, jo kdyby tak hošánek znal pravdu?!  Zase jsem se uchechtal. Poslední dobou se směji nějak často. Asi 2 minuty jsem stála před učitelem, a když jsem to už nemohla vydržet, odkašlala jsem si.

„Ach promiňte,“ zčervenal, „ nějak jsem se zamyslel, vítejte na naši škole slečno Swanová, kdyby… jste měla v něčem problém, potřebovala se poradit, tak za mnou přijďte, budu vám kdykoli k službám.“ Vymýšlela jsem si to a nebo jsem doopravdy v tom jeho monologu slyšela jistý dvojsmysl?!

„Jistě, děkuji.“ Usmála jsem se na něj, ale to jsem neměla dělat, protože se mu podlomila kolena, a kdyby za ním nestála židle už by se válel na zemi. Někdo v zadní části třídy se začal smát jako blázen, otočila jsem se za tím zvukem, a koho jsem tam neviděla? Emmet se tam chlamal na celé kolo. Divné, že jsem si ho všimla až teď. Dala jsem ještě učiteli podepsat ten papír a šla si sednout na své místo. Vedle Emma.

Byla to vskutku zajímavá hodina, no.. Emm se ani trochu nezměnil. Další hodinu jsem měla s Alici, na Dějepis nás měla naštěstí učitelka, ale ty pohledy kluků.. no ehm nechápu ajk to může Alice zvládat, když tě poloviny třídy vraždí pohledem a druhá přemýšlí jak tě dostat do postele, rozděleno na kluky a holky. Ještě jsem měla výtvarku a litaraturu, to šlo v klidu. Následoval oběd.

Když jsem vešla do třídy, všichni zmlkli, obvyklá reakce na moji osobu, už jsem si začala téměř zvykat. Alice ke mně doslova přitančila a už mě tahala za ruku a u toho si prozpěvovala, že dneska sedím s nimi. Nic jsem proti tomu neměla.

Se všemi byla sranda všichni vtipkovali a smáli se na celé kolo. Pak ale do jídelny vstoupil ten „boss“ a jako na potvoru si to namířil k našemu stolu vedle něho stála nějaké zrzka a dívala se na něho láskyplným pohledem ten se na ni však nedíval, jeho pohled směřoval na mě, respektive na mé odhalené nohy, které jsem měla dané „přes sebe“ a vystrkovala je směrem na západ od stolu. Oči mu trochu zčernaly, tak jsem si je dala zpátky pod stůl. Upíři si tohoto ale všimli. To byla moje chyba. Když dosed na svou židli přitáhl si na klín tu zrzku a začal ji hladit po zadečku a jeho ruka zabloudila pod její triko, ona slastně vydechla a začala mu pomalu opusinkovávat ústa, ten, ale po chvíli zatřepal hlavou a vrhl se na její ústa daleko intenzivněji a nakonec to asi už nevydržel a „naboural se“ do jejích úst jazykem. No fuj. Otočila jsem se zpátky na Alici s Rosalie a dále si s ní povídala o škole.

             Po chvíli zazvonilo a tak jsem se musela vydat na hodinu biologie s Edwardem. Dala jsem učiteli, panu Brownovi, asi manžel od sekretářky, papíry a šla ke svému sousedovi. Edwardovi :C.Ten se na mě usmíval a v očích mu jiskřilo, když zazvonilo a my se pozdravili s vyučujícím na něco se vzpomněl.

            „Ehm… dneska budeme probírat vnitřní stavbu kostry člověka, kde já ji mám.. aha, a sakra. No.. mohl by mi někdo zajít do kabinetu pro ni, asi jsem si ji tam zapomněl.“ Přiznal a zčervenal. „Co třeba vy? Slečno Swanová?“ zeptal se mě. Zkusila jsem se z toho nějak vykroutit. „No pane Browne, já se tu tak úplně ještě nevyznám,“ řekla jsem mu a doufala, že už mi dá pokoj, jenže…

            „To nevadí, Pane Cullene, myslíte, že byste moh´ukázat vaši nové kolegyni můj kabinet?“ zeptal se ho. A sakra. „Jistě pane Browne.“ Nezapomněl na slušně vychování, podlejzák jeden. „Deš?“ zeptal se mě když jsem dlouhou dobu nevstávala. Přikývla jsem a vyšla to ze dveří. Pan Brown dal Edovi  Klíče a pak si to nasměroval za mnou. Když jsme míjeli prázdnou třída vzal mě za pas a vtáhl dovnitř. Chtěla jsem se bránit, ale byl silnější. Začal mě vášnivě líbat a svoji rukou začal vyhrnovat mé tričko. Podlehla jsem mu a začala na jeho dotyky s polibkama reagovat. Ruce jsem mu vpletla do vlasů a začala ho tam vlískat, jazykem jsem začala s ním tančit tango a jednou nohou jsem mu objala místečko pod jeho zadečkem. Slastně vydechl. Jednu ruku jsem vymotala z jeho hustých vlasů a sjela mu po boku k jeansům, ale dál ne. Stočila jsem ji na záda a trochu ještě sjela. Až když jsem narazila na kapsu na jeho perfektním pozadí jsem se zastavila a strčila do ni ruku. Znovu slastně vydechl. Začal mě pokládat na stůl, ale já, i když jsem byla poloupír, jem už nestačila s dechem on si to jakoby uvědomil, a začal mmě líbat na šíji.

            V tu chvíli jsem se probrala jakoby z transu, ale věděla jsem, že proti němu nemám šanci, nebo je minimální ho od sebe odstrčit. Tak jsem rychle vymyslela plán.

             Překulila jsem si ho pod sebe a sedla si na něj obkročmo, on se jen usmál a dál mě líbal a jeho jazyk, který mi zase začal pěnit ústa polibky, s tím mým opět tančil tango. Věděla jsem, že jestli ten plán neuskutečním hned teď, později už nebudu schopná, zajela jsem mu pravou rukou do přední kapsy a vyndala jsem mu ty klíče od kabinetu. Zesedla jsem z něj a lidským během jsem se „vdálila“ z této třídy. Pak už normálním mým přirozeným během jsem šla do toho kabinetu vytáhla kostru a zamkla a odebrala jsem se do třídy.

            Ve třídě jsem byla během chvilky podala učiteli klíče a kostru a šla si sednout do své lavice. Očima jsem pořád hypnotizovala dveře a čekala jsem kdy do nich vejde. Ukázal s až na konci hodiny. S divným pohledem si mě změřil omluvil se, že si ještě musel odskočit a šel si sednou ke mně.

            Sledoval jsem učitele, když mi přišlo psaníčko. Otevřela jsem ho a na něm stálo.      Nemysli si.. jednou mi podlehneš, a to co jsi mi provedla si s tebou jednou vyrídím! :* E.

Usmála jsem se a odepsala jsem mu: Nevím o čem mluvíš Cullene! B.

Odepsala jsem mu a zatvářila se nevině. On, pro lidské uši neslyšitelně, zavrčel a víc se už se mnou nebavil. Ale celou dobu se na mě díval. Já na něho ne. Zaznamenávala jsem to jen svým periferním viděním. Když konečně zazvonilo vydala jsem se směr tělocvična. Cestou jsem musela odmítnout pár pozvání na rande. Ale já na kluky nemám čas, začalo mě totiž bavit to škádlení Edwarda. Těšila jsem se na tělocvik ze 3. důvodů. 1) mám ho s Edwardem a tak se můžu před ním předvést, tělák mi totiž jde (poz. Autorky Tuhle vlastnost jsem u Bells pozměnila) 2) Může se mi povést něčím Edíka vytočit 3) pak už jedu domů!

Další dílek za sebou! Jak se vám líbil? Pořád mám pokračovat? Jinak bych mohla příští dílek napsat z pohledu Edwarda. Pokud se vám tento nápad líbí, tak prosím napište. Příští dílek plánuji napsat tento týden, takže by do Velikonoc měl být.

Děkuji s pozdravem autorka!